Krok za krokem IV.

Tina domluvila. HOWG. HOWG zazní ozvěnou. Předává mi paho.

Mám mluvit o potní chýši. To je jako bych v ní znovu byl. Klepou se mi ruce. Třese hlas. Mlčím a dávám si čas. Nechávám přijít správná slova pro popis zkušenosti, na níž jsou slova krátká. Ale snažím se, vlastně mi stačí popsat, jak se cítím teď. Mám rád trefná přirovnání. Jedním si po pár větách pomáhám a říkám, že jsem se cítil podobně jako v tunelu na magnetické rezonanci. Tu jsem také přežil tak tak. Jenže jsem do tunelu musel znova. Podruhé mne zachránila jedna věc. Vím, že si nabíhám. Mivo jako podpora vizionářů navazuje i bez paha a ptá se CO JE TO ZA VĚC? Můžu si za to sám. Ale jsme tu teprve druhý den. A taky si můžu nahlas vyzkoušet jaké to je nevyhovět. Na sdílení tohoto ražení bude určitě dost času.

JÁ O TOM TEĎ NECHCI MLUVIT. 

DOBŘE, JEN, ŽE TA VĚC BY TI MOŽNÁ POMOHLA I V POTNÍ CHÝŠI doplňuje Mivo. Přikyvuji. Vím, že ano. A nahlas dodávám, že kdyby se první potní chýše konala ráno, určitě bych ji zvládl lépe než vyčerpaný po náročném dni. TAKŽE JI JEŠTĚ ZKUSÍŠ? 

CHTĚL BYCH, ALE NE CELOU. JESTLI MŮŽU, TAK TU DALŠÍ TŘEBA JEN POSLEDNÍ KOLO, NEBO DVĚ. 

DOBŘE.

Ještě jedna věc. STRAŠNĚ JSEM VÁM VČERA ZÁVIDĚL, KDYŽ JSTE SI NA KONCI JEDNOHO KOLA ZAŘVALI. TAKY BYCH TO POTŘEBOVAL. Rozhlédnu se dokola. Tichý souhlas ostatních mi dodává odvahu. Chvíli čekám. Nabírám dech. A pak ze svého nejhlubšího nitra, nejtemnějšího strachu, nejsilnější frustrace... ŘVUUUU. Jednou a ŘVUUUUUU, podruhé. Jsem vyčerpaný, na třetí už nemám sílu. I tak je to obrovská úleva a uvolnění.

Odměnou za moji otevřenost a emoce jsou reakce kruhu, které Mivo shrnuje slovy VIDíŠ, ŽE TVOJE SDÍLENÍ BYLO PRO HODNĚ LIDÍ DŮLEŽITÉ. PROJEVIL JSI SVOJI SLABOST. TO JE MIMO JINÉ KVALITA BOJOVNÍKA. BOJOVNÍK MŮŽE INSPIROVAT SVÝM ŽIVOTEM.

DÍKY. HOWG - HOWG. Předávám zpocené paho Runě.  

Paho obíhá po směru hodinových ručiček. Těžko říci, zda rychleji či pomaleji než malá ručička. Čas tu plyne jinak. Jiný je rytmus. Žádné tik-tak.

Ve druhém kole sdílíme svoji ranní cestu, nalezení místa a vše co s tím souvisí. Příběhy se liší, místa se liší, stejně jako vypravěči. Je libo spočinout u potoka, u louky v remízku, uprostřed lesa… Všechna mají své kouzlo. Svůj magnetismus. Svoje dary. I svoje výzvy. Jako život každého z nás.

Už zase držím paho. Co říci. K tématu nemám nic. Na druhou stranu. Napadá mne promluvit o výzvě nesplnit zadaný úkol. Tentokrát to šlo hladce, protože jsem měl silnou omluvu. Ale stejně nejtěžší není úkol nesplnit, ale říci to. V tom už mi má dnešní nemohoucnost moc nepomohla. A TY VŽDYCKY PLNÍŠ ZADANÉ ÚKOLY? ptá se Mercy, opět bez paha jako naše podpora. JO, VŽDYCKY, A NEJLÉPE... ZE VŠECH. dodávám už se smíchem. Víc k tomu nemám. Ale mám nad čím přemýšlet. HOWG.

Paho dobíhá kruhem a my si můžeme na chvilku oddechnout. Jdu do stanu.