Krok za krokem V.

Z leže mne vyhání opět zvuk Saulova bubnu. Indiánský čas. K obědu. Těším se. Máme skvělé kuchařky. Runa přes den natrhala spoustu bylin a takřka nepřetržitě vaří výborný čaj.

Ještě nás dnes čeká spousta práce. Probrat se mapami života. Vyzdobit potní chýši a připravit ji tak na zítřejší rituální odchod vizionářů. Připravit Dědečka ohně a požehnat prvním sedmi kamenům. Večerní briefing nepočítám. Šetřím se, jak to jen jde.

Po poledním odpočinku zasedáme ve skupinkách k mapám života. Vždy tři vizionáři a dva lidi z podpory. Jsem ve skupince s Pivoňkou a Ladou. S procházením našimi životy nám pomůže Mercy a David. Příprava rodokmenu a mapy života byla zásadní součástí přípravy. Rodokmen jsme zpracovávali až k našim prababičkám a pradědům. Vše, co šlo zjistit. Narození, rodina, vzdělání, práce, vztahy v rodině, zdraví a nemoci, koníčky i zlozvyky. Mapa našeho života má čtyři části.

První je osa. Časová. Bod 0 - narození. Konec osy - současnost.

Současnost, kde se linie života zamotaly. Nebo se naopak nemohou protnout. Kde řeka života přestala plynout. Nebo se naopak zuřivě prodírá mezi překážkami. Současnost, která pro mnoho z nás není lehká. Současnost, ve které se nám všem životy propletly dohromady na jednom místě. 

Současnost, ze které LZE vyrazit správným směrem. Proto jsem tady já.

Mezi těmito body jsou naše životy. Na mapách máme všichni zobrazena různá životní období, důležité okamžiky a křivdy. Školky a školy. Partnerství i manželství. Práci. Svatby, rozchody, rozvody, narození dětí. Úmrtí. 

Jen mi nikdo neřekl, nebo nezdůraznil, že svoji mapu budu sdílet s ostatními. Je dost osobní. A upřímná. Naučil jsem se, že kolik dám, tolik dostanu. Alespoň v terapii.

Budu se stydět. Zase. Ale za co vlastně. Za svůj život. Za to, jak jsem žil. Asi to ale není potřeba, říkám si. Je to jen zvyk. Jsem tak naučený. Stydět se. Za sebe. Svůj život jsem žil tak, jak jsem uměl nejlépe. Lépe to nešlo. Tak zase pár dalších lidí pustím pod svoji masku. Masku, která dlouho všechny okolo ujišťovala. Jsem v pohodě. Nic mi neschází. Jsem spokojený. Tady jsem ji už vlastně odhodil. A vlastní zkušenost mne uklidňuje. Moje sdílení bylo VŽDY přijato s pochopením - ať už jsem se při něm styděl jakkoli.

Druhá část mapy je řeka. Obraz. Namalujte svůj život jako řeku. Řeku života.

Třetí část je graf. Zobrazte ve svém životě pomocí spojité linie, jak moc byl kdy: náročný, přínosný, spokojený. Dole nejméně. Nahoře nejvíce.

Poslední částí je opět obraz. Obraz lidí, kteří jsou v našem životě důležití.

Mapa života, IMPOZANTNÍ DÍLO! Jak ve skutečnosti, tak na papíře.

Jsem vždycky hodně vděčný, když slyším někoho upřímně mluvit o svém životě. O všem, co není hezké. Co bolí. Při čem se červená on, nebo okolí. O věcech, které se běžně nesdílí. A stejně je žijeme. Jsem vždycky vděčný. A unavený.

Nemuseli jsme pospíchat a zvládli jsme dnes poctivě Ladu s Pivoňkou. Na mne přijde řada zítra, až ostatní odejdou. Stejně bych to už dnes nezvládl.