Přístav II.b.

Alternativní konec aneb krádež dudlíku v ideálním světě...

Odcházím od pokladny, chci být co nejdříve pryč. MLADÝ MUŽI? ozve se za mnou MŮŽETE SE MNOU DO KANCELÁŘE? PANÍ VEDOUCÍ S VÁMI POTŘEBUJE MLUVIT…

Neochotně přikyvuji a nervózně žmoulám sáček s tělocvikem. Následuji ostrahu do kanceláře.

Když vejdu, ozve se jen DĚKUJI, MŮŽETE JÍT. MY UŽ TO TADY V KLIDU VYŘÍDÍME. Nevím kam s očima. Vedoucí se na mne dívá, nevypadá přísně, trochu se usmívá. Mlčím. NEBOJ SE A SEDNI SI.

KAREL MI ŘÍKAL, ŽE JSI ZŘEJMĚ JEDNU VĚC ZAPOMNĚL VYNDAT U POKLADNY A ZAPLATIT. JE TO PRAVDA? Přikyvuji a začínám se červenat.

TO SE OBČAS STANE KAŽDÉMU. MŮŽEŠ TU VĚC VYNDAT A PODAT MI JI? Neochotně šahám do sáčku, vytahuji dudlík a dávám ho paní vedoucí.

JÉ, DUDLÍK… OSTATNÍ VĚTŠINOU U POKLADNY ZAPOMENOU UKÁZAT MNOHEM DRAŽŠÍ VĚCI. A TY JSI TAKY MNOHEM DRAŽŠÍ VĚCI NORMÁLNĚ ZAPLATIL. TO VYPADÁ JAKO BY SES HO STYDĚL KOUPIT…

Mlčím a přikyvuji.

TEN MĚL BÝT ASI PRO TEBE VIĎ? MÁMA S TÁTOU TI HO NEKOUPÍ? Zavrtím hlavou. KOLIK JE TI LET? CHODÍŠ TAK DO TŘETÍ TŘÍDY? Přikyvuji.

ASI BY ŘEKLI, ŽE JSI OSTUDA, ŽE CHCEŠ JEŠTĚ DUDLÍKA, CO? Kývu na souhlas. VELKÝ KLUCI UŽ DUDLÍKY NEMAJÍ. Začínají mi téct slzy.

A CHTĚL BYS HO DO PUSY TEĎ? PŘEDE MNOU SE STYDĚT NEMUSÍŠ. A NIKDO JINÝ SEM NEPŘIJDE. Mlčím a lehce přikývnu.

Paní vedoucí pomalu bere dudlík do ruky, rozbalí ho a opláchne v umyvadle. Stoupá si přede mne a dudlík mi dá přímo před obličej.

JESTLI HO OPRAVDU CHCEŠ, TAK PRO TO ALE MUSÍŠ I NĚCO UDĚLAT… Trochu otevírám pusu. Cítím, jak se savička dotkla mých rtů. Otevírám pusu víc… je tam. Paní vedoucí ještě lehce přitlačí ukazováčkem na štítek a dodává HEZKY CUCEJ. Tečou mi slzy.

Sedá si ke mne a hladí mne po vlasech. Zvednu hlavu a poprvé jí pohlédnu do očí. S vděkem. Obejme mne a přitiskne na prsa. Cítím se v bezpečí.

CHTĚL BYS BÝT ZASE MIMINKO? Kývu na souhlas.

TAKOVÉ MIMINKO, KTERÉ MAJÍ RODIČE RÁDY? 

TAKOVÉ, KTERÉ MAJÍ RODIČE RÁDY, I KDYŽ NIC NEUMÍ? JEN LEŽÍ, CUCÁ DUDLÍK A RODIČE JSOU S NÍM? Hmmm.. 

ROZUMÍM TI...

TENHLE DUDLÍK MÁŠ JAKO DÁREK ODE MNE. A PŘÍSTĚ SI HO NORMÁLNĚ KUP. NEMÁŠ SE ZA CO STYDĚT.

DĚKUJU loučím se. Utírám si slzy a svůj dudlík schovávám do kapsy.

NEMÁŠ ZAČ usmívá se paní vedoucí a mává na rozloučenou.