Vítám dalšího savce na stránkách věnovaných dudlíkům... pro velké. A také svobodě, důvěře a otevřenosti... a cestě k nim.

Sání, cucání, cumlání, dudlání, dumlání… náš společný prvotní reflex. Bez něho bychom nepřežili. Sání nakrmí, uklidní, zabaví, uspí.

Dudlík je dobrý sluha, může být špatným pánem. Alespoň toho se rodiče nejvíc bojí. Křivých zoubků svých dětí. Často se stydí za svoje děti s dudlíkem před doktory nebo ostatními rodiči. Nejdřív ho dětem strčí, pak seberou.

Kdy a jak jste o dudlík přišli Vy? Už jste ho nepotřebovali? Nechtěli? To gratuluji. Také jste mohli být "ostuda", "velký kluk", "velká holka". Dali jste ho čertovi, nebo pověsili na strom? Nebo se najednou rozbil, ztratil, nebyl?

A co když po dudlíku touží puberťák, nebo dospělý? Je divný? To jsem si dost dlouho myslel. Už to mám konečně jinak... DĚKUJU!

Také nabízím několik nových dudlíků na prodej.

Neváhejte mi napsat. Budu vděčný za váš příběh, věcnou kritiku či nápady. Stejně tak budu vděčný za další sdílení čehokoli, co vám na těchto stránkách bude dávat smysl.

Ať jsou všechny bytosti šťastny. S dudlíkem, nebo bez...